PŮVOD KORELY A JEJÍ MUTACE
Korely obývají celou Austrálii s vyjímkou vlhkých pobřežních oblastí.Dávají přednost životu v otevřené a přehledné krajině a rády se zdržují v blízkosti vodních troků,přednost dávají oblastem kde se pěstuje obilí,kde mají vždy bohatě prostřeno.
Základ jejich potravy ale tvoří travní semena,semena plevelů a ovoce. Žijí z pravidla v párech,nejčastěji ale v malých hejnech.Každodenní aktivitu vykonává celé hejno společně.Když se někteří ptáci rozlétnou pryč,aby se třeba napili,ostatní je okamžitě následují.Vyjímkou je rozmnožování a odchov mládat,na kterém se podílejí oba rodiče.
Divoká forma korely
Tělo: Útlejší a drobnější než u demestikovaných jedinců.Opeření:Jsou šedé až šedočerné.Chocholka,čelo a tváře jsou žluté.Ptáci obou pohlaví mají oranžové lícní skvrny.Samička má šedou,mírně nažloutlou obličejovou masku,sameček má masku sytě žlutou.Oba mají hole šedé oční kroužky. Ocasní péra:Vrchní a střední ocasní péra jsou světlé šedý,spodní strana ocasu tmavošedá až černá. Samička má na spodní straně ocasu žlutou kresbu. Zobák: Má šedou barvu.
Jak se korely dostaly do Evropy
Evropané počeli s osidlováním Austrálie až v 18.století.S rozvojem lodní dopravy,tehdy jediného možného spojení,se zároven rozšiřovaly možnosti přepravy zboží,produktů a zvířat z Austrálie do Starého světa-Evropy.Nyní bylo take možné s sebou přivážet živá zvířata,například korely.První odchov korel se v Evropě podařil v 50.letech 19.století.Protože chov korel nebyl příliš náročný,rychle se rozšiřovaly.
Latinské pojmenování
Odborný název korely chocholaté zní “NYMPHICUS HOLLANDICUS”.Pojem “a nymphycus” pochází z řečtiny a znamená nevěsta a “nymphikos” nevěstin či dívčí.Své druhové jméno tedy korely získaly nejspíše pro svou štíhlou a jemnou tělesnou stavbu.Druhou část názvu”nollandicus” chtěli vědci naznačit původ ptáka. “Hollandicus” znamená pocházející z Nového Holandska.Tak se tehdy říkalo Austrálii.
Šlechtění barevných mutací
Odchylky v zabarvení peří se u korel objevují i ve volné přírodě.Takový jedinci jsou však často velmi nápadní ve srovnání se svými divoce zbarvenými příbuznými a nejsou-li odchyceni lidmi,stanou se rychle objetí svých nepřátel.Vzhledem k tomu,že tato zvířata obvykle dlouho nepřežijí,mají take jen malou šanci se rozmnožovat a svou barevnou odchylku geneticky dále předávat. V lidské péči je tomu jinak.Chovatel provádí selekci,tedy výběr.Může ptáky rozmnožovat cíleně a tím určité znaky podpořit a upevnit,jiné naopak z chovu vyloučit.Tak byla během času i u korel vyšlechtěna nova zbarvení peří,které se od divokého více či méně liší.
KORELA ŠEDÁ
Divoce zbarvené korely jsou šedé,hrud a břicho mohou být světlejší.Chocholka,čelo a tváře jsou sitě žluté.Lícní skvrny jsou u obou pohlaví velké a oranžové.U samečka je skvrna výraznější.Ruční letky jsou bíle.
Spodní část zad a nadocasní krovky i střední ocasní ocasní péra jsou světlé šedá. Vnější ocasní péra a spodní strana ocasu jsou tmavošedá.Zobák šedý.Duhovka tmavohnědá,nohy šedé. Samičky mají šedou masku a chocholku.Lícní skvrna je matně oranžová,spodní strana ocasních per žlutá,ale silně tmavošedě mramorovaná. Tím vzniká klasická kresba .Na vnitřních letkách křídel jsou žlutobílé skvrny. Mládata se podobají zbarvením samičkám. Jejich zobák má však tělovou barvu,která se mění asi ve třech měsících. Mladí samečci mají často více žlutých per v oblasti hlavy.
Připravil: M.Pekhart