Jmenuji se Petr Bohánský a je mi 53 let. Jsem invalidní důchodce – vozíčkář.
Protože se jen těžko na schůzi do Benešova mohu dostat tak se představím alespoň takto.
S chovem exotického ptactva jsem začal asi v sedmi letech a to tak, že jsem dostal pár kanárů od strýce pana Jaroslava Šulce z Kolína – Štítar kam jsem jezdil na prázdniny. Otec mi udělal velkou klec. A tím vše začalo. Později mi můj spolužák prodal pár andulek a tím začala moje chovatelská láska k papouškům.Jak běžela léta, postavily se voliéry a přibývaly i papoušci. Choval jsem korely, agapornise růžohrdlé, neofémy tyrkysové a modrohlavé i rozely pestré a papoušky zpěvavé. Z drobotě jsem choval kanáry, zebřičky a chůvičky. Po odchodu z rodného hnízda jsem musel tyto rozprodat. Později jsem se k chovatelství vrátil a to tak, že jsem si vybudoval klecovou stěnu a choval jsem andulky a neofémy modrohlavé. Také jsem znovu začal chovat kanáry.
V roce 2000 jsem musel z rodinných a také zdravotních důvodů chov ukončit. Moje první manželství definitivně skončilo. V roce 2006 jsem dostal infarkt a musel jsem podstoupit operaci dvojitého by-pasu. Protože jsem od narození po DMO tak mi narkoza při operaci natolik ublížila, že jsem přestal chodit a musel jsem na invalidní vozík. Láska k papouškům mi zůstala, a tak jsem si s nynější manželkou Maruškou, která je také členkou klubu, pořídil naši první společnou korelu. Náš původní plán byl míněný tak , že budeme mít kamaráda. Po roce Maruška usoudila, že by jsme měly Anýskovi najít kamarádku. A tak jsme koupili krásnou samičku šedou perlovou a dali ji jméno Terezka. Ale jak to tak někdy bývá, z Terezky se stal kluk jako buk. Potom ještě přibil Jack a Natálka. Natálka je krásná lutino samička. Protože byly všichni ručně dokrmovány tak není problémem je denně pouštět po bytě, všichni jsou v dobré kondici a není problém s návratem do voliérky. Vracejí se tam sami a není potřeba je chytat a stresovat. Protože nemám prostor na to abych mohl chovat papoušky tak jako dříve a hlavně mi chybí zdraví tak máme s manželkou korelky pro potěšení a radost. Letos chceme odchovat nějaké mladé a sestavit druhý pár. Ale uvidí se co přinese čas. Chtěl bych říci, že jsem nikdy nechoval papoušky a jiné exotické ptactvo pro finanční zisky ale pouze pro radost a potěšení.
Proč korely? To je celkem jednoduché. Korela je mému srdíčku nejmilejší papoušek. Je krásný jak zbarvením, tak i svým chováním. Je to osobnost. Každá korela kterou máme je jiná. Možná se Vám to bude zdát jako hloupost, ale přesně poznáme co nám korelka říká. To se ve voliérách nedá tak dobře rozeznat. Nebudu zde psát o tom kolik mladých jsem odchoval od výše uvedených druhů. Chovatelé pochopí když napíšu, že bylo takové střídavé období, ale mohu říci že dařilo. Víte přátelé, já dnes již nemohu dělat to co bych chtěl, ale i se zdravotními problémy které mám a je jich opravdu hodně mě láska k papouškům zůstala a věřím, že to ještě nějaký ten rok vydrží. Proč jsem do klubu vstoupil? To je celkem jednoduché. Ono je u nás mnoho chovatelských klubů, ale o korely se nikdo moc nezajímal. Můj osobní názor je, že korela byla chována jako „plevel“. Možná se Vám to bude zdát divné, ale o korely zájem nebyl. A je to škoda, protože korela je velice krásný a ušlechtilý papoušek, který si zaslouží větší pozornost. Já mám možná staromódní názory a tak třeba to, v dobách mého mládí se papoušci dokrmovaly jenom když pár přestal krmit. Dnes když si otevřete internet, časopis Papoušci nebo Novou Exotu tak vidíte a čtete, že se prodají ručně dokrmení papoušci. Přátelé, odpusťte mi, ale mě to přijde tak, že to už není chovatelství, ale byznys. Nechci se nikoho dotknout ani nikomu ublížit. Ano! Koupily jsme korelky které byly také dokrmeny. Ale rozhodly jsme se tak proto, že naše podmínky jsou omezené na to abychom mohly postavit v bytě voliéru. Budu velice rád, když si budu moci přes počítač dopisovat z dalšími členy klubu. Zatím se znám jen s p.Evou Holubovou z Pacova a to osobně. Máme od ní samečka Jacka. Moc a moc si vážím Vás pane předsedo, že jste dokázali ČKCHK založit. Přeji Vám všem, aby se dařilo jak v životě chovatelském tak i osobním a rodinném. Pokud máte zájem na www.marcovnicekestránky.cz najdete něco o nás a našich korelách. Věřím, že jsem Vás tímto článkem nerozhněval. Nejsem žádný spisovatel, ale píšu jen to co cítím.