A je tu září,to znamená pro chovatele,konec chovné sezony.Je nutné zhodnotit odchovy,přebytečné prodat a kvalitní ponechat do chovu pro příští rok. A co dál? Bude potřeba pro odchovy doplnit protějšky.A když z vlastního odchovu nelze páry sestavit,je nutné se poohlédnout jinde.Proto přišel nápad,vyrazit k nějakému úspěšnému chovateli,který by mohl mít ještě lepší odchovy než jsou naše.
Naposledy jsme byli v Rakousku,kde jsme věděli o kvalitních korelách a proto tentokrát padlo jméno,kdy nešlo volbě odolat. Byl to právě autor německé knihy STANDARD NYMPHENSITTICHE a jeden z nejlepších chovatelů Německa Otto LUTZ. Několik kontaktních e-mailů a návštěva byla domluvena.Termín 22.9. vyhovoval oběma stranám a proto nezbývalo čekat,až tento čas nastane.Byla to neděle a trasa Kdyně-Rottendorf, dlouhá asi 270 km,se dala zdolat za slabé 3,5 hodiny a proto byl čas odjezdu stanoven na 6.30 ráno.Bylo kolem desáté a stáli jsme před domkem pana Lutze.Zvoníme,domek jsme několikrát obešli,voliéry prohlédli zvenku a domácí nikde.Trochu jsme znejistěli,co se děje,ale jelikož nadešel čas na svačinku,navštívili jsme zdejší hotýlek a v klidu poobědvali.Kachnička po německém stylu byla jakš takž(české knedlo-vepřo či řízek to sice nabylo),dopili kávičku a bier a namířili zpět k domu Otto Lutze a věřili,že je již doma.
Jaká to radost,když jeho auto stálo před domem a majitel nás vítal s omluvou,že musel v neodkladné záležitosti opustit na nějakou chvíli domov.Hlavně,že cesta nebyla zbytečná a nastala prohlídka chovu. Procházeli jsme všemi voliérami,které byly umístěny do elka kolem zahrady.Otta nám ukazoval,co kde a co by přicházelo v úvahu k prodeji.Jeho chov čítal asi kolem 40 prostornějších voliér a dále ještě několik menších,kde byly korely umístěny po párech.V podkroví garáže ještě větší klece(asi 130x60x120v.)pro chovné páry a kde bylo možné v zimě přitopit(cca 15 klecí). Největší voliéra pro odchovy,asi 8x4m,přistavěná ke garáži,ta byla rozdělena na 3 části.Vše bylo zakryto průhlednou vlnovkou pro dostatek světla,ale boční stěny plné,většinou z dřevotřískových desek nebo též z desek průhledných.Nejhezčí pohled byl na chovné páry a na letošní odchovy připravené pro svůj chov nebo na výstavy. Po prohlídce následoval odchyt vybraných ptáků a i přes dosti brutální cenu,jich v našich přepravkách skončilo celkem jedenáct. Pozvání na kávu a dobrý zákusek se šlehačkou jsme nemohli odmítnou a tak následovala asi dvouhodinová diskuse,jak o chovu našem,tak hostitele a hlavně jsme měli na Ottu několik otázek,jako třeba,zda by byl ochoten přijet do Čech posuzovat,případně na besedu s chovateli korel apd.Na vše odpověděl kladně a tak nás též vyzval,zda by jsme neměli nějaké foto vyjímečných odchovů pro jeho třetí knihu,kterou právě začíná realizovat.Též vyprávěl,jak má v živé paměti,když byl pozván na posuzování korel do Brazílie,jak to tam bylo pojato jako příjemná beseda asi před třiceti zájemci chovu korel. Od roku 2006 vydával v Německu pro chovatele korel časopis NYMPHENSITTICH SPECIAL,který musel loni ukončit a zatím další vydávání neplánuje z důvodu malého zájmu a zvyšujících se nákladů.Do diskuze se zapojila též manželka hostitele a tak jsme se dověděli,že jejich rodné kořeny sahají až do Čech,když její prarodiče pocházeli z Mariánských Lázní. Byl nám ukázán záznam na jeho odchovy,které čítalo desítky párů od zájemců z celé Evropy(Anglie,Rakousko,Holandsko o Německu nemluvě). Po skoro čtyřhodinovém pobytu u pana Lutze jsme byli,ač neradi,nuceni k návratu do naší reality.Po krátkém rozloučení a popřání všeho nejlepšího,jak v chovech tak v osobních životech,jsme odjížděli k domovu.
Příjemné posezení u manželů Lutzových
Cesta proběhla bez větších problémů a tak jsme těsně před setměním přejížděli Německo-Českou hranici. Věříme,že zakoupené exempláře naše chovy vylepší a že budeme na pana Ottu Lutze vzpomínat jen v dobrém.
Text a foto M.Pekhart